Tomáš Garrigue Masaryk bývá v české paměti pevně ukotven jako symbol demokracie, humanismu a vzdělanosti. Často je také vnímán jako jeden z „otců zakladatelů“ moderního pojetí občanské rovnosti a jako autorita, ke které se hlásily i meziválečné feministické proudy. Méně známou kapitolou jeho myšlení však je jeho poněkud ambivalentní, místy až výrazněo dmítavý postoj k antikoncepci a kontrole početí.

Antikoncepce jako „manželská onanie“

Přestože byl Tomáš Garrigue Masaryk mimořádně vzdělaný, humanisticky orientovaný a v mnoha ohledech pokrokový myslitel, antikoncepci nevnímal jako výdobytek moderní vědy, umožňující zlepšit situaci zranitelných společenských skupin (chudých rodin a především žen). Naopak, jeho postoj k antikoncepci byl silně negativní.
Ostré formulace nacházíme například v Masarykových textech z počátku 20. století, v nichž antikoncepci označoval za „manželskou onanii“ a varoval před jejím rozšiřováním. Ve své přednášce Mravní názory například uvádí: „Vedle abortů i mechanické zamezování početí stává se obvyklým zlem moderní společnosti. Tato manželská onanie z Francie znenáhla po celé Evropě se rozhošťuje; v našich denících (i nejlepších) se firmy doporučují, které mohou posloužiti v té příčině. Stane se jinde, co ve Francii se stalo, na jedné straně vytratí se něžné a mravné pocity rodinné, na druhé degeneruje se obyvatelstvo fysicky.“ ¹ Masaryk v této fázi svého života moderní antikoncepční prostředky jasně odmítá, navíc zatracuje i jiné, později katolickou církví akceptované, metody plánování rodičovství, jako je výpočet plodných dní. Za legitimní cestu regulace počtu dětí považuje pouze sexuální abstinenci.

Jeho odmítání cílené regulace početí vycházelo především z kritiky mravní. Konzervativní názor zastával i ke všem projevům sexuality nesměřující k početí. Dle britského bohemisty Roberta Pynsenta psal Masaryk o sexualitě jen v negativním smyslu, a ještě po první světové válce se děsil revoluce v pohlavních otázkách. ² Opakovaně se vyjádřil o pohlavním pudu jako o něčem zvířecím, co má být zcela kontrolováno (a potlačeno) rozumem.
Zajímavý posun v Masarykově myšlení však nastává v pozdějších letech jeho života, především v období vztahu s Oldrou Sedlmayerovou, kdy Masaryk nejen přehodnotil své postoje k antikoncepčním prostředkům, ale je pravděpodobné, že je sám aktivně používal. ³ To otevírá otázku, nakolik byly jeho dřívější postoje absolutní zásadou a nakolik spíše výrazem dobového morálního rámce a osobní disciplíny.

Petr Zídek ve své knize Utajená láska prezidenta Masaryka zmiňuje, že Masarykovy postoje k intimitě mohly souviset s vlivem jeho manželky Charlotty, jejíž přístup k tělesnosti a sexualitě byl považován za silně puritánský. ⁴

Masaryk jako inspirace ženského hnutí

Zajímavý ale není jen postoj Masarykův, ale především vliv, který mohl mít v rámci meziválečného ženského hnutí. Především liberální proud ženského hnutí v první polovině 20. století Masaryka často citoval a stavěl do role morální i intelektuální autority. Jak upozorňuje kolektiv autorek publikace Iluze spásy, Masaryk se stal již na přelomu 19. a 20. století ideologem liberálního ženského hnutí a po vzniku republiky se jeho vliv ještě posílil.
Především aktivistky sdružené kolem Ženské národní rady „až nekriticky přejímaly jím vytyčené koleje řešení tzv. ženské otázky.“ ⁵

Ambivalence objevující se v Masarykově postoji, tak může být klíčová pro pochopení vývoje liberálního feminismu v českém prostředí, včetně jeho postoje k cílené regulaci početí. Liberální proud ženského hnutí se totiž při nejmenší v určité fázi formoval v silné vazbě na Masarykovu autoritu – včetně jeho etických limitů. A otázky spojené s reprodukcí a tělesností tak nebyly jen medicínským nebo intimním tématem, ale také otázkou morálky, společnosti a „správného života“. Masarykův postoj k antikoncepci tak může mít význam pro pochopení toho, proč se část liberálního feminismu stavěla k otázkám sexuality a reprodukce poměrně rezervovaně – právě v souladu s tehdejším „masarykovským“ etickým rámcem. O tom, jak se k propagaci antikoncepce stavěla největší meziválečná ženská organizace Ženská národní rada, zase někdy příště…

Zdroje

1 MASARYK, Tomáš Garrigue. Mravní názory. Praha, 1923, s. 142.
2 PYNSENT, Robert B. Ďáblové, ženy a národ: Výbor z úvah o české literatuře. Praha, 2008, s. 173.
3 Srov. ZÍDEK, Petr. Utajená láska prezidenta Masaryka: Oldra Sedlmayerová (1884-1954). Praha,
2017.
4 ZÍDEK, Petr. Utajená láska prezidenta Masaryka: Oldra Sedlmayerová (1884-1954). Praha, 2017, s.
128.
5 BAHENSKÁ, Marie, MUSILOVÁ, Dana a HECZKOVÁ, Libuše, Iluze spásy, s. 214.